Obecně

Oblast týkající se daňových dokladů je v zákoně o DPH obsažena v ustanoveních § 26 až § 35a.

Daňový doklad pro účely daně z přidané hodnoty může mít listinnou nebo elektronickou podobu. Daňový doklad má elektronickou podobu tehdy, pokud je vystaven a obdržen elektronicky. Daňovým dokladem v elektronické podobě tak není daňový doklad vytištěný, naskenovaný a zaslaný e-mailem. Daňovým dokladem v elektronické podobě je naopak např. doklad podepsaný uznávaným elektronickým podpisem a takto zaslaný zákazníkovi. S použitím elektronického dokladu musí souhlasit osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje. Není zde předepsána písemná forma souhlasu. Tento souhlas může být udělen i mlčky – tzn., že pokud příjemce obdrží daňový doklad elektronicky a nijak neprotestuje, bere se, že s tímto způsobem přijetí daňového dokladu souhlasí.

Za správnost údajů na daňovém dokladu a za jeho vystavení ve stanovené lhůtě odpovídá vždy osoba, která plnění uskutečnila. Platí to i v případě, že k vystavování daňového dokladu je zmocněn příjemce plnění.

V § 27 zákon o DPH uvádí, že vystavování daňových dokladů podléhá pravidlům členského státu, ve kterém je místo plnění. Bude-li tedy plátce uskutečňovat plnění s místem plnění v tuzemsku, bude při vystavování daňových dokladů ctít pravidla daná tuzemským zákonem. Naopak, pokud bude uskutečňovat např. plnění s místem plnění v Německu a bude osobou povinnou tam přiznat daň, bude se při vystavování daňových dokladů řídit německými právními předpisy. Pokud je však místo plnění ve třetí zemi nebo členském státě odlišném od státu usídlení poskytovatele plnění, a povinnost přiznat daň má příjemce plnění, bude se vystavování dokladů řídit pravidly státu poskytovatele plnění. Stejně tak se pravidly státu poskytovatele bude řídit vystavování dokladů, pokud je poskytovatel plnění registrován k dani ve zvláštním režimu jednoho správního místa.

Pravidla, kdy je plátce povinen vystavit daňový doklad, obsahuje § 28 ZDPH. Obecně lze říci, že povinnost vystavit daňový doklad ukládá zákon plátci především při poskytnutí plnění nebo přijetí úplaty (zálohy) před uskutečněním plnění osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani, s výjimkou plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně. Tato povinnost platí i v případě tzv. přeshraničních plnění. Pokud plátce poskytuje plnění osobě nepovinné k dani, např. soukromé osobě, povinnost vystavit daňový doklad nemá, nicméně jej vystavit může.

Příklad

Plátce má maloobchodní prodejnu s elektro zbožím. V případě prodeje soukromým osobám stačí, když povede evidenci uskutečněných zdanitelných plnění, aniž by vystavoval daňové doklady, pokud je mu však známo, že plnění je poskytováno osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani, je povinen vystavit daňový doklad.

Daňový doklad musí být vystaven do 15 dnů ode dne, kdy vznikla povinnost přiznat daň, nebo přiznat plnění (§ 28 odst. 5 a 6 ZDPH).

Osoba povinná k dani může k vystavení daňového dokladu písemně zmocnit osobu, pro kterou se plnění uskutečňuje, nebo třetí osobu. Pokud je zmocnění uděleno elektronicky, musí být podepsáno uznávaným elektronickým podpisem (§ 28 odst. 7 ZDPH).