Obecně

Převod práva užívat najaté zboží, tedy poskytnutí služby, může být za přesně daných okolností z pohledu ZDPH dodáním zboží, a to za podmínek daných ustanovením § 13 odst. 3 písm. c) ZDPH. Dle citovaného ustanovení se za dodání zboží pro účely ZDPH považuje přenechání zboží k užití na základě smlouvy, pokud je ujednáno a ke dni uzavření této smlouvy je zřejmé , že vlastnické právo k užívanému zboží bude za obvyklých okolností převedeno na jeho uživatele. V podstatě se jedná o nájem zboží, kdy v průběhu či po ukončení jeho užívání dochází k převodu vlastnictví zboží z pronajímatele na nájemce.

Předmětné ustanovení tuzemského zákona odpovídá ustanovení článku 14 odst. 2 písm. b) směrnice Rady 2006/112/ES, dle kterého se za dodání zboží považuje skutečné předání zboží na základě smlouvy o nájmu zboží na dobu určitou nebo smlouvy o prodeji zboží s odložením platby, v níž je stanoveno, že za obvyklých okolností bude vlastnické právo převedeno nejpozději k okamžiku zaplacení poslední splátky. Skutečnost, zda tomuto ustanovení odpovídá konkrétní smluvní ujednání v případě konkrétního obchodně-závazkového vztahu, byla předmětem několika soudních sporů. Na základě závěrů judikátů Soudního dvora EU pak lze v případě nejasností dovozovat, zda smluvní ujednání plnění typu dodání zboží odpovídá. Významným v dané oblasti je judikát Soudního dvora EU C-164/16 Mercedes-Benz, dle kterého článek 14 odst. 2 písm. b) směrnice Rady 2006/112/ES musí být vykládán v tom smyslu, že se vztahuje na typovou smlouvu o nájmu s opcí odkupu, pokud lze z finančních smluvních podmínek vyvodit, že využití opce se jeví jako jediná ekonomicky rozumná volba, kterou bude moci nájemce v daném okamžiku učinit, pokud bude smlouva plněna až do konce. V podstatě tedy za situace, kdy součet splátek bude odpovídat prodejní ceně zboží včetně nákladů na financování.

Pokud dané podmínky naplněny nejsou, je převod práva užívat najaté zboží posuzován jako poskytnutí služby dle ustanovení § 14 ZDPH a hovoří se o leasingu operativním. Užívaný majetek je v daném případě po skončení nájemního vztahu navrácen zpět pronajímateli.

Z daňového hlediska skutečnost, že se přenechání zboží k užití za daných okolností považuje za dodání zboží, v podstatě znamená, že k povinnosti přiznat daň dochází již ke dni přenechání zboží nájemci, a to z celkové hodnoty plnění. Naopak, pokud se přenechání zboží k užití považuje za poskytnutí služby, k povinnosti přiznat daň dochází až na základě uskutečnění jednotlivých dílčích plnění, v praxi většinou dle splátkového kalendáře.

Uskutečnění zdanitelného plnění a daňový doklad

Ustanovením, ze kterého se vychází při stanovení dne uskutečnění zdanitelného plnění, pokud je nájem zboží ve smyslu výše uvedeného vyhodnocen jako dodání zboží, je § 21 odst. 1 písm. c) ZDPH. Zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné dnem přenechání zboží k užívání podle § 13 odst. 3 písm. c) ZDPH. Je-li příjemcem plnění osoba povinná k dani nebo právnická osoba, musí poskytovatel plnění na celou hodnotu plnění vystavit daňový doklad obsahující náležitosti dle § 29 ZDPH.

Pro úplnost uveďme, že pokud je nájem zboží poskytnutím ...