Obecně

Ručení příjemce zdanitelného plnění

Příjemce plnění, který je plátcem, ručí za nezaplacenou daň z přidané hodnoty z přijatého zdanitelného plnění (nebo poskytnuté úplaty na takové plnění) tehdy, pokud ji poskytovatel plnění nezaplatí v souladu se ZDPH. Hned na úvod je vhodné uvést, že aplikace ručení může nastat až za situace, kdy daň z předmětného zdanitelného plnění nebude zaplacena a její vymáhání na poskytovateli plnění se ukáže být marným. K ručení může dojít pouze za konkrétně vymezených příjemcem plnění předvídaných podmínek. Podstatou ustanovení § 109 ZDPH je tak nastavení těchto podmínek.

Dle ustanovení § 109 odst. 1 ZDPH příjemce zdanitelného plnění ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud v okamžiku uskutečnění zdanitelného plnění nebo poskytnutí úplaty na takové plnění věděl nebo vědět měl a mohl, že:

Podmínkou aplikace ručení dle předmětného ustanovení je tzv. „znalostní test“ ohledně vědomosti o vymezených skutečnostech, přičemž pro naplnění podmínek ručení stačí i tzv. nevědomá nedbalost. Znamená to tedy, že příjemce plnění musí každé své obchodní transakci věnovat dostatečnou pozornost a nevstupovat do takových obchodních vztahů, kdy mu již mohou být známy indicie nasvědčující skutečnosti, že daň z předmětného plnění nebude vzhledem k situaci poskytovatele zaplacena.

Ustanovení § 109 odst. 2 ZDPH obsahuje několik konkrétních situací, za kterých může k ručení příjemcem zdanitelného plnění dojít.

Příjemce zdanitelného plnění ručí za daň nezaplacenou z tohoto plnění dle § 109 odst. 2 písm. a) ZDPH za situace, kdy úplata za toto plnění je bez ekonomického opodstatnění zcela zjevně odchylná od obvyklé ceny. V daném případě není podstatné, zda je úplata nadhodnocená či podhodnocená; podstatné je, že je zjevně odchylná a pro toto odchýlení nelze najít ekonomické opodstatnění. Obvyklá cena je vymezena v ustanovení § 36 odst. 14 ZDPH (viz heslo DPH Stanovení základu daně).

Dle § 109 odst. 2 písm. b) ZDPH příjemce zdanitelného plnění ručí za daň nezaplacenou z tohoto plnění také tehdy, pokud je úplata za toto plnění poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na účet vedený poskytovatelem platebních služeb mimo tuzemsko. Důvodem je skutečnost, že při platbě na zahraniční účty je pro tuzemskou daňovou správu obtížnější vymáhání nedoplatků tuzemských plátců. Navíc zahraniční účty nepodléhají kontrolním mechanismům dle tuzemských zákonů.

Vymezení situace pro aplikaci ručení v ustanovení ...