Obecně

Ze základního „odpočtového“ ustanovení - § 72 ZDPH vyplývá, kdy je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně. V ustanovení § 72 odst. 9 ZDPH je pak nastaven postup pro situaci, kdy je přijaté zdanitelné plnění použito jak pro účely, které zakládají nárok na odpočet daně, tak pro účely jiné. Plátce je v těchto případech oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně pouze v částečné výši, pokud zákon nestanoví jinak. Jedním ze dvou možných postupů stanovení nároku na odpočet daně v této částečné výši je uplatnění nároku na odpočet daně v krácené výši dle § 76 ZDPH. 

Způsob výpočtu odpočtu daně v krácené výši

Použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění v rámci svých ekonomických činností jak pro plnění s nárokem na odpočet daně uvedená v § 72 odst. 1 ZDPH, tak pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku i mimo tuzemsko (s výjimkou plnění podle § 72 odst. 1 písm. d) ZDPH – viz heslo DPH Nárok na odpočet daně) nebo osvobozená od daně v režimu pro malé podniky, má nárok na odpočet daně pouze v krácené výši odpovídající rozsahu použití pro plnění s nárokem na odpočet daně.

Příklad

Plátce uskutečňuje ve své provozovně prodej mobilních telefonů a dále v ní provozuje směnárnu. Prodej mobilních telefonů je plněním zdanitelným, tedy plněním s nárokem na odpočet daně dle § 72 odst. 1 ZDPH. Směnárenská činnost je dle ustanovení § 54 odst. 1 písm. i) ZDPH plněním osvobozeným od daně bez nároku na odpočet daně. Pokud plátce pořizuje plnění, které použije výhradně pro uskutečnění plnění s nárokem na odpočet daně (tedy v rámci prodeje mobilních telefonů), je oprávněn z tohoto plnění uplatnit plný nárok na odpočet daně. Pokud plátce pořizuje plnění, které použije výhradně pro uskutečnění plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně (tedy v rámci směnárenské činnosti), není oprávněn k odpočtu daně z tohoto plnění.  Třetí skupinou přijatých plnění budou ta, která použije jak pro uskutečnění plnění s nárokem na odpočet daně, tak také pro uskutečnění plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně (tedy v rámci obou činností, jak prodeje mobilních telefonů, tak směnárenské činnosti). Většinou se mimo jiné jedná také o veškeré společné režijní náklady. U této třetí skupiny přijatých plnění má plátce nárok na odpočet daně pouze v krácené výši odpovídající rozsahu jejich použití pro plnění s nárokem na odpočet daně.  

Jakým způsobem vypočítat krácený nárok na odpočet daně stanoví § 76 odst. 2 ZDPH. Příslušná výše odpočtu daně v krácené výši se vypočte jako součin daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, u kterého má plátce nárok na odpočet daně v krácené výši, a koeficientu.

Koeficient se dle § 76 odst. 3 ZDPH vypočítá jako procentní podíl, v jehož čitateli je součet částek základů daně nebo hodnot plnění plátcem uskutečněných s nárokem na odpočet daně, a ve jmenovateli hodnota z čitatele a součet hodnot uskutečněných plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně a osvobozených v režimu pro malé podniky.

Do součtů částek základů daně nebo hodnot uskutečněných plnění se započítávají také přijaté úplaty, pokud z těchto přijatých úplat vznikla plátci povinnost přiznat daň nebo přiznat plnění. Vypočtený koeficient se zaokrouhluje na celé procento nahoru. Je-li koeficient roven nebo vyšší než 95 %, považuje se dle § 76 odst. 5 ZDPH za roven 100 %.

Hodnota koeficientu tak odráží hodnotový poměr plátcem uskutečněných plnění s nárokem na odpočet daně a bez nároku na odpočet daně. Čím vyšší hodnotový poměr uskutečněných plnění s nárokem na odpočet daně je, tím vyšší je koeficient. Aby hodnota koeficientu byla odrazem plátcem běžně uskutečňovaných plnění, vymezuje ustanovení § 76 odst. 4 ZDPH vybraná (ne zcela běžná) plnění, která se do koeficientu nezapočítávají. Především jde o dodání nebo poskytnutí dlouhodobého majetku, pokud tento majetek plátce využíval pro svou ekonomickou činnost. Pokud však prodej dlouhodobého majetku je nedílnou součástí obvyklé ekonomické činnosti plátce (např. prodej vozidel leasingovou společností po ukončení nájmu), pak se jeho dodání do výpočtu koeficientu započítává. Druhým plněním, které se do výpočtu koeficientu nezapočítává, je poskytnutí finančních služeb, dodání nemovité věci a nájem nemovité věci, avšak pouze pokud jsou doplňkovou činností plátce uskutečňovanou příležitostně. I zde tedy platí, že jsou-li tato plnění plátcem  běžně uskutečňovanou činností (např. dodání nemovitých věcí realitní kanceláří nebo soustavný pravidelný nájem nemovitostí), do výpočtu koeficientu se započítávají.  V daňovém přiznání se hodnota plnění nezapočítávaných do koeficientu uvádí v řádku 51.

Příklad

Plátce uskutečnil a v daňových přiznáních za kalendářní rok vykázal:

Celková částka uskutečněných plnění s nárokem na odpočet daně bude součtem hodnot:
2 450 000 + 600 000 + 100 000 + 450 000 = 3 600 000
Celková částka plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně: 800 000
Výpočet koeficientu:   3 600 000/3 600 000 + 800 000 = 82 ...