Obecně

Vznikají-li zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce výdaje, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci jejich náhradu. Za snad nejvýznamnější skupinu výdajů, které zaměstnancům v souvislosti s výkonem práce vznikají, lze bezesporu považovat výdaje cestovní, za které jim zaměstnavatel poskytuje cestovní náhrady. Nároky zaměstnanců, podmínky a rozsah těchto náhrad, jsou dány zejména ustanoveními § 151 až 189 zákoníku práce (ZPr).

Cestovními výdaji, za které zaměstnavatel zaměstnanci cestovní náhrady poskytuje, se rozumí výdaje, které vznikají zaměstnancům při:

Hovoříme-li v souvislosti s cestovními náhradami o pracovní cestě, je touto cestou myšleno časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce (§ 42 ZPr).

Místo (popř. místa) výkonu práce představuje jednu ze základních náležitostí pracovní smlouvy (viz § 34 ZPr). Kromě místa výkonu práce může být v pracovní smlouvě sjednáno i pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad. Toto pravidelné pracoviště (pro účely cestovních náhrad) přitom nesmí být sjednáno šířeji než jedna obec. Může být tedy určeno konkrétní přesnou adresou (což lze s přihlédnutím k § 159 odst. 2 ZPr jen a pouze doporučit) nebo i jen názvem obce (v takovém případě však nebudou cesty po této obci považovány za pracovní).

Pokud v pracovní smlouvě pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad sjednáno není, platí, že pravidelným pracovištěm je („obecné“) místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě; je-li ovšem toto místo sjednáno šířeji než jedna obec, je za pravidelné pracoviště považována obec, ve které cesty zaměstnance za účelem výkonu práce začínají nejčastěji (§ 34a ZPr).

Podmínky, které mohou ovlivnit poskytování a výši cestovních náhrad určuje zaměstnavatel vždy předem. Těmito podmínkami jsou zejména doba a místo nástupu a ukončení cesty, místo plnění pracovních úkolů, způsob dopravy a ubytování. Určení podmínek je vhodné provést vždy písemně. Pokud však vzhledem k okolnostem jsou práva zaměstnance na cestovní náhrady a jejich výše nezpochybnitelné, není písemná forma určení podmínek zákonem vyžadována (pokud na této písemné formě netrvá zaměstnanec).

Cestovní náhrady lze poskytnout i zaměstnancům konajícím práci na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohod o provedení práce či o pracovní činnosti). Poskytnout je však lze pouze tehdy, bylo-li právo zaměstnance na cestovní náhrady sjednáno a bylo-li sjednáno i místo pravidelného pracoviště. V případě zaměstnance činného na základě dohody o provedení práce lze cestovní náhrady poskytnout i tehdy, není-li místo pravidelného pracoviště sjednáno; uvedené však platí pouze za předpokladu, že poskytnutí cestovní náhrady bylo sjednáno a pracovní úkol je vykonán v místě mimo obec bydliště zaměstnance (§ 155 ZPr).

Jaké druhy cestovních náhrad zaměstnancům náleží?

Náhrady:

jsou poskytovány při pracovních cestách (za něž jsou pro daný účel považovány i cesty mimo pravidelné pracoviště a mimořádné cesty v souvislosti s výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště). Tytéž náhrady jsou poskytovány i při přeložení či dočasném přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli (viz § 165 ZPr), popř. mohou být poskytovány (za podmínek stanovených § 177 ZPr) i jako náhrady při přijetí zaměstnance do zaměstnání v pracovním poměru nebo jeho přeložení do jiného místa.

Typově stejné cestovní náhrady jsou přiznávány i při zahraničních pracovních cestách; náhrada stravovacích výdajů však v takovém případě přináleží samozřejmě v cizí měně („zahraniční stravné“). Při zahraniční pracovní cestě může zaměstnavatel poskytnout i další cestovní náhrady – kapesné.

K jednotlivým typům cestovních náhrad blíže viz související účty

512-Cestovné
512/001-Jízdné všemi druhy dopravních prostředků mimo osobní ...