Obecně

Faktura představuje formu dokladu dosvědčujícího provedení určité účetní operace (jednotlivou operaci nebo více souvisejících operací). Faktura ale nemůže nahradit smlouvu, která by jí měla předcházet. Například uplatnění smluvní pokuty formou jednostranně vyjádřeného textu na faktuře nebo vyjádřené vůle přechodu vlastnictví k věci až jejím úplným zaplacením jako dodatek textu na faktuře nemá právní váhu, pokud tak nebylo sjednáno smlouvou mezi oběma stranami.

Fakturu vystavuje dodavatel výkonů (prodávající) odběrateli (kupujícímu) na základě smluvních podmínek (např. druh, množství, cena, způsob platby a další podmínky).

V účetnictví se rozlišují faktury přijaté (dodavatelské) a faktury vystavené (odběratelské) včetně souvislostí i se vznikem dluhů a pohledávek.

Pro zaúčtování faktury jsou významné i náležitosti, které by měla jako účetní doklad obsahovat. Z hlediska náležitostí daňového dokladu u plátců daně z přidané hodnoty musí splňovat předepsané náležitosti dané ZDPH.

Zvláštní charakter mají zálohové faktury a opravné doklady k fakturám.

V rozvaze jsou zařazeny pouze úhrady zálohových faktur, zaplacené provozní zálohy v oběžných aktivech ve formě pohledávek, přijaté provozní zálohy a závdavky v cizích zdrojích ve formě ...