Obecně

Know-how jsou výrobně-technické, obchodní a jiné poznatky a zkušenosti. Jedná se o nejrůznější výsledky tvořivé i netvořivé práce, jako jsou výsledky výzkumných, vývojových, průzkumných, expertizních, konstrukčních, projekčních, technologických, poradenských, konzultačních, experimentálních a podobných prací. Jedná se o poznatky a zkušenosti, které nejsou chráněny zvláštními právními předpisy. Za know-how je proto možné považovat všechna řešení, která by jinak splňovala podmínky, např. pro udělení patentu, avšak dosud nebyla podána příslušná přihláška k udělení daného průmyslového práva.

Prof. Dědič v Učebnici práva pro ekonomy uvádí: “Know-how představuje návod, výrobně technické, organizační, obchodní a jiné poznatky, jež nejsou obvykle výsledkem tvůrčí činnosti, ale dlouholeté zkušenosti s optimálním průběhem určitého procesu, technologie, receptury aj.“.

Účetně

Know-how patří mezi stálá aktiva (nebo-li dlouhodobá aktiva).

Výrobně technické poznatky (know-how), licence, předměty průmyslových práv a jiné výsledky duševní tvořivé činnosti jsou předmětem ocenitelných práv, a to jak nabývaných, tak poskytovaných, pokud mají dobu použitelnosti delší než 1 rok a od výše ocenění určené účetní jednotkou, a při splnění povinností stanovených ZoÚ, zejména respektováním principu významnosti a věrného a poctivého zobrazení majetku.

Daňově

Daň z příjmů

Know-how patří mezi nehmotný majetek ve smyslu § 32a ZDP. Podrobněji je daňová otázka popsána v rámci hesla dlouhodobý nehmotný majetek.

Vymezení v ostatních předpisech

V zákonu o oceňování majetku (č. 151/1997 Sb.) jsou v § 17 za know-how považovány výrobně technické a obchodní poznatky.

K využívání know-how se mohou uzavírat nepojmenované smlouvy (§ 1724 až 1755 ObčZ). K tomu, aby mohlo být know-how předmětem závazkového vztahu, mělo by splňovat zejména tyto znaky: ...