Obecně

Smyslem vnitřních (vnitropodnikových či interních) předpisů (směrnic) je:

Základní pravidla účetnictví a daní jsou vymezena zákonnou úpravou (zejména ZoÚ, ZDP a dalšími zákony). Účetnictví je dále upraveno vyhláškami a na ně navazujícími účetními standardy. České účetní standardy vymezují účetní metodiku podle konkrétních typů účetních jednotek, nejsou sice závazné, ale pokud budeme respektovat v nich uvedené postupy, neměli bychom se dostat do rozporu s právními předpisy. Zákonná úprava v oblasti účetnictví, ale zejména v oblasti daňové, je velmi rozsáhlá, přesto však připouští různá variantní řešení. Zákonné normy v řadě případů výslovně stanoví: „postup stanoví účetní jednotka ve svém vnitřním předpisu“ nebo “kurs stanovený vnitřním předpisem účetní jednotky …“ atd.

Informace o použitých účetních metodách, účetních zásadách, způsobech odpisování, o kterých účetní jednotka rozhodne svým vnitřním předpisem, se zveřejňují v příloze k účetní závěrce.

Při tvorbě vnitřních předpisů je nesmírně důležité si uvědomit, že se tyto sice týkají účetnictví, ale mnoho podkladů vzniká v jiných útvarech, než jsou účtárny. Podle našich zkušeností je zvláště slabým místem v podnicích komunikace mezi místy oprávněnými k uzavírání smluv a účtárnami, takže mnoho smluv o dílo, o nájmu, o půjčce a podobných se do účtáren dostanou pozdě nebo vůbec ne a vznikají nepříjemné problémy při auditu nebo daňové kontrole. Další, podle našich zkušeností ne výjimečnou záležitostí, jsou smlouvy, které jsou sice právně bezchybné, ale z hlediska daňového mají na firmu nepříjemné dopady, které by bylo možno při dobré vzájemné komunikaci jinou, věcným obsahem a právně rovnocennou, formulací vyloučit.