Obecně

Zásoby řadíme mezi oběžná aktiva v rozvaze.

Účetní jednotka, která účtuje o zásobách jakéhokoliv druhu, by se měla ještě před začátkem jejich účtování zamyslet nad některými souvislostmi. V případě, že tak neučiní vystavuje se riziku, že bude mít problémy s inventarizací zásob (kterou je u zásob povinna provádět každá účetní jednotka alespoň jednou ročně), skutečné stavy zásob vedené ve fyzických jednotkách pronásobené zvoleným způsobem oceňování mohou být značně odlišné od stavu uvedeného v účetnictví. Výsledky inventarizace jsou z pohledu účetnictví i z pohledu ZDP “velmi drahé“. Jednak z toho důvodu, že je možno zpochybnit průkazně vedené účetnictví (což může být důvodem k udělení pokuty) a jednak v případě zásob jsou inventarizační přebytky účtovány na stranu D výnosů (daňově účinných) a manka na stranu D nákladů (daňově neúčinných).

Struktura souvislostí u zásob v bodech

Účetně

Základem pro vymezení zásob, účtování o zásobách a jejich oceňování je ZoÚ a další účetní předpisy. Vzhledem k tomu, že účetní předpisy nabízejí u zásob variantní řešení, je potřeba v každé účetní jednotce stanovit interní pravidla (viz účetní záznamy).

Interní pravidla budou jednoznačně specifikovat především:

Členění zásob

V účetnictví se zásoby sledují v účtové třídě 1-Zásoby, kde jsou členěny do skupin:

Pro potřeby účetnictví se rozlišují zásoby nakupované, vyrobené ve vlastní režii a ostatní. Je tedy třeba rozlišovat účel. Suroviny, pomocné látky, provozovací látky, náhradní díly, obaly i drobný hmotný majetek nemusí být vždy materiálem, mohou být například zbožím.

Drobný hmotný majetek, který zahrnuje rozsáhlé a značně pestré množství majetku, například stroje, přístroje, inventář, další vybavení provozoven, kanceláří, může být buď zásoba nebo dlouhodobý hmotný majetek dle rozhodnutí účetní jednotky (viz materiál).

Ale i takový majetek jako je například stavba může být zásoba. Souvislost není s výší ceny, ale s účelem pořízení, takže buď: ...