Obecně

Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá nebude včas splněn, s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení ze zástavy. Zástavou (předmětem zástavy) může být každá věc, s níž lze obchodovat.

Zástavní věřitel se může domáhat uspokojení pohledávek z věcí, které jsou předmětem zástavy. Zástavním dlužníkem je vlastník věcí, které jsou předmětem zástavy.

Zástavní právo se vztahuje i na přírůstek i příslušenství, nestanoví-li zástavní smlouva něco jiného. Z plodů a užitků se zástavní právo vztahuje jen na ty, které nejsou odděleny. Zástavní právo zajišťuje dluh a jeho příslušenství; je-li to zvlášť ujednáno, pak i na smluvní pokutu.

Zástavní právo se zřizuje zástavní smlouvou dle § 1312 ObčZ. Je-li předmětem zástavy movitá věc a tato je odevzdána zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě, aby ji pro zástavního věřitele opatrovala, nemusí mít zástavní smlouva písemnou formu. Formu veřejné listiny, tedy notářského zápisu, mít zástavní smlouva: 

Zástavní právo k nemovité věci zapsané do katastru nemovitostí vzniká zápisem do katastru nemovitostí. K movité věci vzniká zástavní právo odevzdáním věci nebo jejím označením jako věci zastavené. Zástavní smlouva může určit, že zástavní právo k movité věci vznikne zápisem do rejstříku zástav (provádí notář). Zápisem do rejstříku zástav zástavní právo vzniká také v případě nemovitých věcí neevidovaných v katastru nemovitostí (např. podzemní stavby se samostatným technickoekonomickým určením), dále v případě závodu a movité věci hromadné.

Zvlášť je upraveno:
• zastavení podílu v obchodní korporaci
• zastavení cenného papíru nebo zaknihovaného cenného papíru
• zastavení účtu vlastníka zaknihovaných cenných papírů
• zastavení pohledávky.