Obecně

Ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

Plnění, které je předmětem závazku, musí být majetkové povahy a odpovídat zájmu věřitele, i když tento zájem není jen majetkový.

Závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

Zatímco závazek představuje vztah (např. kupní smlouva), dluh představuje platební povinnost.

Charakteristické pro dluhy je skutečnost, že existují, představují současné dluhy podniku, jsou měřitelné (ocenitelné) a do budoucna znamenají určitý úbytek prostředků (úhrada proběhne např. v platbou v hotovosti, věcným plněním, poskytnutím služby).

Dluh charakterizuje u dlužníka povinnost v peněžním plnění k určitému nebo neurčenému datu. U věřitele se naopak jedná o pohledávku. Závazek znamená povinnost konat nebo postupovat jistým způsobem (např. podle smlouvy, podle právních předpisů). U závazků, které nelze vyúčtovat jako obvyklý dluh (tzn. na základě faktury), se výše dluhů v účetnictví měří pomocí odhadu, tzv. dohadné položky pasivní. Dluhy mohou být právně vymahatelné na základě smluv dle ObčZ.

Při ocenění dluhů se vychází obecně ze jmenovité hodnoty, což je částka trvale přiřazená se záměrem dluh popsat a identifikovat. U dluhů směnečných bývá celková hodnota označována jako směnečná hodnota, tj. jmenovitá hodnota (u cenných papírů ve formě dluhopisů se jedná o jmenovitou hodnotu) a úrok, který je závislý na úrokové míře (stanovené procento ze jmenovité hodnoty, jistiny) a na úrokové době (tj. na časové periodě, po niž je úroková míra aplikována).

Věcné rozlišení dluhů lze charakterizovat z jejich ekonomické podstaty. Dluhy, jak bylo uvedeno výše, zahrnují závazek firmy uhradit dodavatelům za dodané zboží, materiál, služby, povinnost vyplatit zaměstnancům, společníkům mzdy, zaplatit daně státu, zákonné pojistné, uhradit přijaté zápůjčky, splatit vydané směnky atd.

Promlčení podléhají i práva ze závazkových vztahů. Promlčecí lhůta činí tři roky, pokud nestanoví zákon jinak (ObčZ). Strany si mohou ujednat kratší nebo delší promlčecí lhůtu počítanou ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, než jakou stanoví zákon, nejméně však v trvání jednoho roku a nejdéle v trvání patnácti let. Je-li kratší nebo delší lhůta ujednána v neprospěch slabší strany, nepřihlíží se k ujednání. Nepřihlíží se ani k ujednání kratší promlčecí lhůty, jde-li o právo na plnění vyplývající z újmy na svobodě, životě nebo zdraví nebo o právo vzniklé z úmyslného porušení povinnosti.

Zánik závazku řeší ObčZ v § 1908 až 2009.

Účetně

Dluhy se v  rozvaze vykazují podle zůstatkové doby jejich splatnosti k okamžiku sestavení účetní závěrky, nikoliv podle sjednané doby splatnosti při vzniku dluhu.

Některé dluhy mohou být však nejisté co do vzniku, částky i doby placení (např. dluhy ze soudních sporů, z poskytnutých záruk). Ty dluhy, o kterých se neúčtuje v účetnictví, ale mají svůj význam při celkovém posouzení zdrojů financování jsou sledovány na podrozvahových účtech (viz podrozvaha) a uvádějí se v příloze k účetní závěrce. Jsou to např. poskytnuté záruky a jiné obdobné závazky, poskytnuté zástavy, dluhy z leasingu, závazky z pevných termínových operací, závazky z opcí.

V účetní závěrce je třeba věnovat pozornost inventarizacím jednotlivých druhů dluhů, jejich existenci, dílčím úhradám závazků a nesplaceným dluhům.

Pro potřeby konsolidace platí pro oblast závazků zvláštní pravidla především u vzájemných vztahů v rámci konsolidačního celku.

Daňově

Podle ...