Výklad (komentář) k účtu

Na tomto účtu účetní jednotka sleduje dlouhodobé úvěry poskytnuté úvěrovými institucemi, tj. úvěry zpravidla poskytnuté bankou na dobu delší než jeden rok.

Účtováno je v měně účetnictví (česká měna nebo funkční měna). Vedení účetnictví v jiné než české měně je možné, pokud jiná měna je pro účetní jednotku funkční měnou. Funkční měnou může být pouze euro, americký dolar nebo britská libra. Pokud jsou používány i cizí měny, musí být účetnictví vedeno v měně účetnictví i cizích měnách. Přepočet cizí měny na měnu účetnictví je prováděn směnným kursem devizového trhu, vyhlašovaným centrální bankou příslušnou pro měnu účetnictví. Pro přepočet k okamžiku uskutečnění účetního případu je možno použít denní kurs konkrétní banky nebo pevný kurs na určité období, které si stanoví účetní jednotka ve své vnitřní směrnici (viz účetní záznamy). Ke konci rozvahového dne je nutno použít kurs k rozvahovému dni. V případě cizí měny, u které se nevyhlašuje kurs devizového trhu denně, použije účetní jednotka pro její přepočet poslední známý kurs vyhlášený či zveřejněný centrální bankou příslušnou pro měnu účetnictví nebo kurs mezibankovního trhu k americkému dolaru nebo euru.

Účtování

>  Schéma č. 1

>  Schéma č. 2

>  Základní souvztažnosti

>  Příklad č. 1

Nesprávnosti v účtování

U dlouhodobých bankovních úvěrů se často chybuje v oblasti účtování placených úroků, kdy jsou všechny placené úroky účtovány do daňově uznatelných nákladů. Nesmíme však zapomínat, že úroky z úvěru na pořízení dlouhodobého majetku do doby uvedení majetku do používání mohou, ale nemusí být součástí pořizovací ceny dlouhodobého majetku - záleží na rozhodnutí účetní jednotky. V případě získání úvěru na pořízení dlouhodobého majetku tedy musí účetní jednotka stanovit způsob účtování úroků do doby uvedení do užívání ve své vnitřní směrnici.

Opomenout nelze ani omezení daňové účinnosti finančních nákladů (tj. i úroků a souvisejících poplatků vyplývajících z § 23e a § 25 odst. 1 písm. w) ZDP.

Velmi často se také zapomíná na nutnost rozdělení zůstatku dlouhodobého úvěru v rámci účetní uzávěrky na část s dlouhodobým charakterem a část se splatností do jednoho roku. Část dlouhodobá a krátkodobá se vykazují zvlášť v rámci dlouhodobých a krátkodobých závazků.

Další častou chybou v oblasti výkaznictví je neuvedení závazku z titulu placených úroků v příloze k účetní závěrce. Je nutno si uvědomit, že přijetím úvěru na sebe účetní jednotka zároveň bere závazek platit úroky, tento závazek reálně existuje, ale není zachycen nikde v účetnictví. Protože se nejedná o zanedbatelné částky, je nutno tento závazek vykázat alespoň v příloze k účetní závěrce. Tento požadavek se netýká eskontních úvěrů, kde se o placeném úroku účtuje již při poskytnutí eskontního úvěru. Nesmíme ovšem zapomenout tento úrok časově rozlišit, pokud se týká více účetních období.

Vztah k účetní závěrce

Vyhláškou č. 500/2002 Sb. je stanoveno uspořádání a označování položek rozvahy a výkazu zisku a ztráty.

Stav syntetického účtu 461-Dlouhodobé dluhy k úvěrovým institucím (ke dni uvedenému v záhlaví výkazu) je vykazován:

Analytické členění

Účetní doklady

Účetním dokladem, pokud splňuje náležitosti dané § 11 ZoÚ, je výpis z úvěrového účtu.

Daňové aspekty

V daňové oblasti jsou poplatky bance za poskytnutí úvěru obvykle daňovým nákladem (viz daňový, nedaňový).

Úroky jsou obvykle obecně daňovým nákladem. Neplatí to však v případě, kdy je úvěr poskytnut na nákup dlouhodobého majetku a účetní jednotkou je rozhodnuto o jejich zahrnutí do ocenění pořizovaného majetku (viz dlouhodobý hmotný majetek). Úroky naběhlé do doby uvedení dlouhodobého hmotného majetku do používání potom tvoří součást pořizovací ceny dlouhodobého majetku.

Je-li úvěr přijat dlužníkem, který vede účetnictví, od věřitele-fyzické osoby, který účetnictví nevede, lze příslušné úroky považovat za daňově účinné až okamžikem jejich zaplacení [§ 24 odst. 2 písm. zi) ZDP].

Výše daňově uznatelných placených úroků a souvisejících finančních nákladů je rovněž omezena limity stanovenými § 25 odst. 1 písm. w) a zl) ZDP. Kromě těchto tzv. pravidel nízké kapitalizace je daňová uznatelnost úroků u právnických osob omezena také v souladu s § 23e ZDP, který upravuje nadměrné výpůjční výdaje. Toto ustanovení bylo do ZDP transponováno v souladu se Směrnicí Rady 2016/1164/EU ze dne 12. července 2016, kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu, ve znění směrnice Rady 2017/952/EU, tzv. Anti Tax Avoidance Directive (ATAD). O daňových aspektech úroků blíže viz účet 562-Úroky.

Kursový zisk nebo ztráta (viz kursové rozdíly nebo také měna) v případě splácení úvěru, i při přepočtu ke konci rozvahového dne, je daňovým nákladem nebo výnosem.

Základ daně se zvyšuje o částku neuhrazeného dluhu zachyceného v účetnictví dlužníka odpovídajícího pohledávce, od jejíž splatnosti uplynulo 30 měsíců nebo se promlčela [§ 23 odst. 3 písm. a) bod 11] ZDP.

Toto se nevztahuje na závazky dlužníka, který je v úpadku a u ostatních poplatníků na závazky z titulu cenných papírů a ostatních investičních nástrojů, plnění ve prospěch vlastního kapitálu, úhrady ztráty společnosti, úvěrů a zápůjček (s výjimkou souvisejících úroků), ručení, záloh, smluvních pokut, úroků z prodlení, poplatků z prodlení a jiných sankcí ze závazkových vztahů a dále na dluhy, z jejichž titulu vznikl výdaj (náklad), ale je výdajem (nákladem) na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, jen pokud byl zaplacen. Toto ustanovení se dále nevztahuje na dluhy, z jejichž titulu nebyl uplatněn výdaj (náklad) na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a dále na závazky, o které vedou poplatníci rozhodčí řízení nebo soudní řízení anebo správní řízení, jehož se poplatník řádně účastní a řádně a včas činí úkony potřebné k uplatnění svého práva, a to až do doby pravomocného rozhodnutí. Za dluhy se pro účely tohoto ustanovení v případě poplatníků, kteří vedou účetnictví, nepovažují dohadné položky pasivní nebo rezervy zachycené v účetnictví poplatníka.

Podle § 23 odst. 3 písm. a) bod 12 ZDP se dále výsledek hospodaření a tedy i základ daně zvyšuje i o částku dluhu zachyceného v rozvaze, který zanikl jinak než splněním, započtením, splynutím práva s povinností u jedné osoby, dohodou mezi věřitelem a dlužníkem, kterou se dosavadní dluh nahrazuje dluhem novým stejné hodnoty nebo narovnáním, pokud nebyla zaúčtována ve prospěch výnosů nebo se o tuto částku dluhu nezvyšuje výsledek hospodaření podle § 23 odst. 3 písm. a) bodu 9 ZDP; toto se nevztahuje na dluh, z jehož titulu vznikl náklad, který je daňově účinný až jeho zaplacením.

Liší-li se ceny sjednané mezi spojenými osobami (a tedy i výše úroků) od cen, které by byly sjednány mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, a není-li tento rozdíl uspokojivě doložen, upraví se základ daně poplatníka o zjištěný rozdíl. Nelze-li určit cenu, která by byla sjednávána mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, použije se cena určená podle právního předpisu upravujícího oceňování majetku. Ustanovení věty první a druhé se nepoužije v případě uzavření smlouvy o výprose nebo o výpůjčce a v případě, kdy sjednaná výše úroků z úvěrového finančního nástroje mezi spojenými osobami je nižší, než by byla cena sjednaná mezi nespojenými osobami, a věřitelem je daňový nerezident nebo člen obchodní korporace, který je daňovým rezidentem České republiky nebo poplatník daně z příjmů fyzických osob.

Právní úprava