Výklad (komentář) k položce

Na vrub tohoto účtu jsou zachycovány náklady na pohonné hmoty spotřebované účetní jednotkou.

Obecný výklad principů účtování o spotřebě materiálu (mezi který pohonné hmoty svým způsobem rovněž náleží) nalezne uživatel u hesla zásoby, materiál a účtu 501-Spotřeba materiálu.

Podkladem pro účtování nákladů vynaložených na spotřebované pohonné hmoty (PHM) jsou zejména:

Vzhledem ke skutečnosti, že spotřeba PHM má býti prokazatelnou (stejně jako spotřeba kteréhokoli jiného materiálu), je přinejmenším doporučení hodné uvádět na jednotlivých dokladech o spotřebě PHM identifikaci vozidla, pro které byly PHM použity. Zejména pro daňové účely je pak nutno vést podle jednotlivých vozidel i evidenci (tzv. „knihu“) jízd, jejímž účelem je dokladovat cíl a účel jednotlivých jízd a kilometrický proběh vozidla, který lze následně s objemem vykázané spotřeby PHM konfrontovat.

Náležitosti této evidence jízd stanoví  pokyn GFŘ D-59 svým ustanovením k § 24 odst. 2 ZDP bodem 22. Pokud správce daně nestanoví jinak, vede tedy poplatník evidenci jízd tak, aby takto vynaložené náklady mohl prokázat. Evidence jízd obsahuje minimálně tyto údaje:

Poplatník v evidenci dále uvádí údaje o typu vozidla, jeho registrační značce, stavu ujetých km k začátku a ke konci příslušného období.

Pokud jsou PHM využívány k jiným účelům, než pro realizaci jízd osobními či nákladními vozidly, tj. např. pro manipulaci s materiálem manipulačními či vysokozdvižnými vozíky, popř. pro pohon dieselelektrických agregátů apod., je nutno příslušné použití PHM pro daný účel a jeho množství rovněž doložit (např. výdejkami PHM) a prokázat.

Jistou výjimku z povinnosti průkazu nákladů vynaložených na spotřebované PHM však pro některé poplatníky skýtá úprava obsažená v ustanoveních § 24 odst. 2 písm. zt), § 25 odst. 1 písm. x) a § 28 odst. 6 ZDP, tj. úprava umožňující uplatnění nákladů vynaložených na PHM při provozu vozidel (a parkovné) formou tzv. paušálního výdaje.

V prvé řadě je však nutno zdůraznit, že úprava obsažená ve shora zmíněném ustanovení § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP, upravující tzv. „paušální výdaj“ na dopravu silničním motorovým vozidlem, je úpravou určenou čistě pro účely daně z příjmů. Nemá tedy žádný dopad na povinnosti stanovené jinými právními předpisy, jako např. účetními předpisy, ZDPH apod. Znamená to zejména, že účetní jednotka je i nadále povinna účtovat o vynaložených nákladech na podkladě reálných dokladů. O paušálním výdaji není účtováno. Bude-li však využití tohoto paušálního výdaje pro daňové účely účetní jednotkou shledáno výhodné, je nutno jeho zahrnutí do základu daně provést mimoúčetně, v daňovém přiznání [v přiznání k DPPO tak budou skutečné náklady na PHM a případné parkovné (související s pracovní cestou) vyloučeny na jeho ř. 40, zahnutí paušálního výdaje do základu daně pak bude realizováno např. prostřednictvím ř. 162].

Byla-li výše zmíněna souvislost i s uplatněním DPH, je bohužel nutno konstatovat, že možnost uplatnění paušálního výdaje na dopravu v rovině daní z příjmů v žádném případě nemění principy uplatnění DPH na vstupu. Tuto daň lze uplatnit pouze na podkladě reálně existujících daňových dokladů. Stejně tak je nutno vést v patrnosti tu skutečnost, že nárok na uplatnění DPH zůstává i nadále v režimu důkazním. Plátce je tak i nadále povinen prokázat (na případné vyzvání správce daně), že přijatá zdanitelná plnění použil pro svou ekonomickou činnost, tj. prokázat i účel použití pořízených PHM.

Uplatnění nákladů spojených s provozem silničního motorového vozidla formou paušálního výdaje je tak možné výlučně pro účely stanovení základu daně z příjmů.

Možnost použití tohoto paušálního výdaje (jako alternativy vedle uplatňování skutečně vynaložených nákladů) ve výši 5 000 Kč měsíčně (za každý celý měsíc) na jedno silniční motorové vozidlo je přitom limitována: ...