Výklad (komentář) k účtu

Na tomto účtu se účtuje o nákladech na opravy a udržování.

Opravami jsou odstraňovány účinky pouze částečného fyzického opotřebení nebo poškození za účelem uvedení do stavu předchozího či provozuschopného. Za uvedení do stavu provozuschopného jsou přitom považovány i takové zásahy do majetku (opravy), které jsou provedeny i s použitím jiných než původních materiálů, dílů, součástí nebo technologií, avšak pouze tehdy, pokud těmito zásahy nedojde k technickému zhodnocení majetku.

Údržbou je nazývána soustavná činnost vykonávaná za účelem zpomalení fyzického opotřebení majetku a předcházení poruchám. Údržbou mohou být i zásahy do majetku, jimiž se odstraňují drobnější závady.

Samostatné sledování nákladů na opravy (viz opravy, udržování) podle jednotlivých druhů, složek dlouhodobého hmotného majetku má význam především u účetních jednotek, kde náklady na opravy tvoří významnou položku v provozním výsledku hospodaření. Na základě analýzy nákladů na opravy si vytváří účetní jednotka plán oprav hmotného majetku, a pokud se jedná nebo bude jednat o větší opravy, přistupuje i k tvorbě rezerv na tyto opravy.

Pro odlišení technického zhodnocení (o němž není prostřednictvím tohoto účtu účtováno a které zvyšuje ocenění majetku) majetku od jeho oprav, je pro potřeby účetnictví aplikována definice obsažená v § 47 odst. 4 Vyhlášky, pro účely daňové pak definice, jež  je předmětem § 33 závazným pro majetek hmotné povahy. Pouze pro úplnost dodejme, že zmíněné definice nejsou zcela totožnými a doznávají jistých rozdílů. Tyto nalezneme zejména v otázce „hodnotového“ vymezení. Zatímco ZDP ve svém ustanovení § 33 ZDP pracuje s hodnotou (od níž je existence technického zhodnocení při naplnění věcné podstaty tohoto pojmu odvíjena)  80 000 Kč, ponechává Vyhláška stanovení této limitní hodnoty plně na účetní jednotce. Tato hranice však musí být nastavena ve výši, od níž účetní jednotka odvozuje i vznik dlouhodobého hmotného majetku. Hodnotová hranice zakládající vznik dlouhodobého  hmotného majetku i vznik jeho technického zhodnocení tedy musí být stejná. Jistou výjimku lze nalézt u budov a staveb; o technickém zhodnocení v jejich případě hovoříme, pokud je dosažena, resp. překročena hodnotová hranice, kterou účetní jednotka považuje (ve vztahu k hodnotě objektu) za významnou. 

Závěrem zdůrazněme, že pro účely daňové je samozřejmě stěžejní náhled, který na problematiku technického zhodnocení zaujímá ZDP.

Nevhodné je použití tohoto účtu pro zachycení nákladů, které byly vynaloženy na tzv. „podlimitní technická zhodnocení“, tj. na zásahy, které po věcné stránce sice jeho charakter mají, avšak hodnotově nepřekročily částku stanovenou účetní jednotkou (viz výše). Pro tuto operaci je vhodnější použít účet 548-Ostatní provozní náklady (pro zhodnocení majetku hmotné povahy). Z hlediska daňového pak není, v takovém případě, vyloučeno samozřejmě ani rozhodnutí účetní jednotky o zvýšení vstupní ceny dlouhodobého majetku i o menší částky výdajů „podlimitního technického zhodnocení", než je uvedena v § 33 ZDP, a jejich promítnutí na vrub nákladů cestou odpisů.

Podrobněji o různých variantách technického zhodnocení je pojednáno u účtů 548 a 551.

Účetní jednotky si mohou na větší opravy vytvářet