Výklad (komentář) k účtu

Pojem škoda je v obecné rovině zaužíván jako určitá ztráta, zničení, poškození nebo znehodnocení věci bez ohledu na to, z jakých příčin k ní došlo. Škodou je tedy majetková újma, kterou lze vyjádřit všeobecným ekvivalentem (penězi) spočívající ve zmenšení majetku či zničení určité majetkové hodnoty. Uvedené pojmové vymezení je poměrně široké a jeho uplatnění v oblasti daňové a účetní problematiky je naprosto nedostačující.

Pro účely účetnictví se škodou rozumí fyzické znehodnocení, kterým je neodstranitelné poškození nebo zničení dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku a zásob, a to z objektivních i subjektivních příčin (§ 28 Vyhlášky).

Pro daňové účely, resp. pro posouzení, zda vzniklá škoda je či není nákladem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů (tedy nákladem daňově uznatelným), je nutno vlastní definici škody vymezit ještě úžeji. ZDP problematiku škod upravuje svými ustanoveními § 24 odst. 2 písm. c) a l), § 24 odst. 10, § 25 odst. 1 písm. n) a odst. 2. Uvedená zákonná ustanovení reagují na příčinu vzniku jednotlivých škod a tyto rovněž odlišným způsobem řeší. Zjednodušeně lze říci, že ZDP rozlišuje uvedené události na škody vzniklé v důsledku nepředvídatelných vnějších vlivů (živelná pohroma, neznámý pachatel) a škody jako následek určitého stupně nedbalosti či opomenutí samotného daňového subjektu či jiných osob, jejichž totožnost a odpovědnost je známa. Svou roli přitom hraje i otázka, na jakém majetku byla škoda způsobena.
Ani z hlediska účetního ani z hlediska daňového však za škodu nejsou považovány případy poškození majetku, které je odstraněno. Není-li tedy majetek v důsledku škody vyřazen a je opraven, nejsou náklady na toto odstranění škod (opravy majetku) vynaložené považovány za škodu a jsou účtovány na účet 511-Opravy a udržování (viz účet 511/002).

Za manko je, v souladu s účetními předpisy (§ 30 odst. 10 ZoÚ), považován inventarizační rozdíl mezi skutečným stavem majetku a jeho stavem v účetnictví, kdy skutečný stav je nižší než stav evidovaný, přičemž rozdíl mezi těmito stavy nelze prokázat jiným způsobem stanoveným ZoÚ.

Manka a škody se účtují obvykle jako provozní náklady (s níže uvedenými výjimkami). Způsobený úbytek majetku může být kompenzován náhradou od pojišťovny, je-li účetní jednotka pojištěna, popř. může být vymáhán na odpovědných osobách. V takových případech je náhrada za manka a škody účtována do výnosů na účet 648-Ostatní provozní výnosy.

Manka a škody vzniklé na finančním majetku se účtují jako finanční náklady (účet 569-Manka a škody na finančním majetku). Způsobený úbytek majetku může být rovněž kompenzován náhradou od pojišťovny, je-li účetní jednotka pojištěna, nebo může být vymáhán na odpovědných osobách. Náhrada za manka a škody na finančním majetku je pak účtována do výnosů na účet 668-Ostatní finanční výnosy.

Způsob účtování mank (záporných inventarizačních rozdílů), škod a jejich náhrad lze pro přehlednost stručně rekapitulovat v následující tabulce: ...