Výklad (komentář) k položce

Na tomto analytickém účtu se zachycují inventarizační rozdíly (tj. rozdíly mezi stavem skutečným a stavem v účetnictví) v případech, kdy skutečný stav zjištěný při inventarizaci je nižší než stav v účetnictví a zjištěný rozdíl nelze prokázat způsobem stanoveným ZoÚ, tj. nelze jej doložit účetním dokladem či prokázat jiným způsobem. V těchto případech hovoříme o vzniku manka (§ 30 odst. 10 ZoÚ).

Mankem však nejsou technologické a technické ztráty vznikající např. rozprachem či sesycháním v rámci technologických úbytků ve výrobním, zásobovacím a odbytovém procesu, které jsou tzv. ztrátami v rámci norem přirozených úbytků zásob.

Zjištěný rozdíl (manko) se dále posuzuje zejména podle příslušných ustanovení o odpovědnosti za škodu občanského zákoníku, obchodního zákoníku a zákoníku práce.

Jsou-li při inventarizaci současně zjištěny i rozdíly, kdy skutečný stav je vyšší než stav v účetnictví (tj. jsou-li zjištěny přebytky), nemusí v konečném důsledku ke vzniku manka dojít. Zjištěná manka na straně jedné a případné přebytky na straně druhé lze totiž za určitých okolností i vzájemně kompenzovat. Zmíněná kompenzace (tj. zúčtování rozdílů zjištěných při inventarizaci) je ovšem přípustnou pouze tehdy, pokud předmětné rozdíly vznikly ve stejném inventarizačním období, a to prokazatelně neúmyslnou záměnou jednotlivých druhů, u kterých je tato záměna možná vzhledem k charakteru druhů zásob, např. v důsledku různých rozměrů spojovacích materiálů nebo podobného balení zásob [§ 58 odst. 1 písm. c) Vyhlášky a bod 3.4. ČÚS 007]. Kompenzace je tedy možnou pouze u zaměnitelných druhů zásob.

Pokud však i po tomto vyrovnání částka mank převyšuje částku přebytků, je třeba rozdíl posoudit jako výsledné manko a zaúčtovat na vrub nákladů.

Na tento účet se neúčtují manka účtované na účet 569-Manka a škody na finančním majetku.

Účtování