Výklad (komentář) k položce

Na tomto účtu se účtují odpisy dlouhodobého nehmotného majetku a dlouhodobého hmotného majetku, který je i nehmotným a hmotným majetkem podle ZDP. Náklady účtované na tomto účtu vyjadřují opotřebení uvedeného dlouhodobého majetku za dané období.

Pokud bude dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek oceněn (viz pořizovací cena) shodně pro účely účetní a daňové (k čemuž ovšem nemusí vždy nutně dojít), musí být po skončení odpisování úhrnná výše odpisů (účetních i daňových) stejná. Jiný by však měl být průběh odpisování. Některé, zejména menší účetní jednotky však pro dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek stanoví ve svých odpisových plánech stejné odpisy účetní i daňové. Tento postup sice není výslovně zakázán, daňové odpisy však zpravidla neodpovídají skutečnému fyzickému a morálnímu opotřebení dlouhodobého majetku. Nezohledňují totiž skutečnou reálnou životnost majetku při jeho konkrétním vytížení a prostředí, v němž je umístěn, nezohledňují ani (s výjimkami) počet měsíců používání v daném účetním období. Veškerému majetku v téže odpisové skupině jsou přiřazeny stejné sazby (resp. koeficienty) bez ohledu na výše uvedené skutečnosti.

V průběhu užívání dlouhodobého majetku může dojít ke změně ocenění, a tím i odpisové základny. O změně ocenění hovoříme v souvislosti se změněnou vstupní cenou, kdy dochází ke zvýšení nebo snížení původní vstupní ceny z jiného důvodu než je technické zhodnocení (vyřazení nebo zařazení předmětu do souboru, dodatečně zjištěné vedlejší náklady tvořící součást pořizovací ceny apod.). V souvislosti se změnou ocenění lze zmínit i zvýšenou vstupní cenu (příp. zvýšenou zůstatkovou cenu), k níž dochází z důvodu technického zhodnocení majetku.

Dochází-li k zásahům do majetku, které však „kvalit“ technického zhodnocení z důvodu nevynaložení příslušné limitní částky nedosáhnou, lze tyto zásahy účtovat:

Hovoříme-li zde o technickém zhodnocení, je namístě zdůraznit rozdíly mezi jeho pojetím ze strany účetních a daňových předpisů. Připomeňme, že účetní předpisy pojem technické zhodnocení vymezovaly dříve (do konce roku 2013) přímým odkazem na ZDP. Tento pojem je však nyní definován (pro účely účetní) ustanovením § 47 odst. 4 Vyhlášky nezávisle na znění ZDP, a to pro majetek hmotné i nehmotné povahy jednotně. Zatímco z hlediska věcného se toto vymezení v zásadě neliší od vymezení technického zhodnocení daného § 32a odst. 6 ZDP pro majetek nehmotný, či § 33 ZDP pro majetek hmotný, zásadní rozdíly dohledáme v otázce vymezení hodnotového.

Zaměřme se nejprve na aktiva nehmotná, u nichž jsou tyto rozdíly jednoznačnější. Provede-li účetní jednotka zásah do majetku nehmotné povahy, který věcně naplňuje znaky technického zhodnocení, je posouzení otázky, zda k tomuto zhodnocení z účetního hlediska skutečně došlo, odvíjeno od překročení limitní hodnoty stanovené účetní jednotkou. Při stanovení limitní hodnoty je účetní jednotka omezena pouze požadavkem, aby tato hranice byla nastavena ve výši, od níž odvozuje i vznik dlouhodobého nehmotného majetku.

Ustanovením § 32a odst. 6 ZDP je však otázka vzniku technického zhodnocení svázána (kromě věcného vymezení zásahu do majetku) s překročením či nepřekročením limitní hodnoty stanovené pro daňové účely i nadále na úrovni 40 000 Kč.

Kromě odlišnosti v přístupu ke stanovení zmíněné limitní hodnoty si nelze nepovšimnout ani dalšího rozdílu. Zatímco v pojetí účetním se náklady vynaloženými na technické zhodnocení rozumí souhrn nákladů na dokončené zásahy do jednotlivého dlouhodobého majetku za účetní období, v případě pojetí daňového je posuzován každý jednotlivý „ucelený“ ukončený zásah do majetku zcela samostatně. Pokud tak v průběhu jednoho účetního (a zdaňovacího období) dojde k několikerým zásahům do jednoho a téhož dlouhodobého nehmotného majetku, který je i majetkem nehmotným z hlediska ZDP, může velmi snadno dojít k situaci, kdy v účetním pojetí k technickému zhodnocení majetku dojde, kdežto naopak v pojetí daňovém nikoliv. A naopak, bude-li v jednom a témže období proveden zásah pouze jeden, může vlivem rozdílného nastavení limitních hodnot nastat situace, kdy k technickému zhodnocení v pojetí daňovém dojde, v účetním však nikoliv.

>  Příklad č. 1